V říjnu roku 1918 nevzniklo jen Československo, ale také kutnohorská čokoládovna Koukol a Michera. Její výrobky si brzy oblíbili po celé Evropě, ale i v Jižní Americe nebo Africe. Bonbony si zde objednávali třeba také Tomáš Garrique Masaryk nebo švédská královna. Ve 20. letech získala tato čokoládovna dvakrát zlatou medaili na celosvětových soutěžích ve Philadelphii a Paříži.
Za první republiky to byla jedna z nejlepších čokoládoven světa. Celkem zde zhruba 500 zaměstnanců vyrábělo asi 5000 druhů bonbonů. Firma měla v Kutné Hoře i v Praze na nábřeží několik budov. Hlavní továrna dosud stojí, nyní je zde okresní archiv města.
Zaměstnanci tehdy prý mohli jíst cokoliv chtěli. Továrníci se totiž domnívali, že se sladkostí přejí a nebudou tolik krást. To se ne vždy povedlo. Jelikož zde pracovaly hlavně ženy, spojovaly se krádeže hlavně s dámským outfitem. Menší věci si cpaly do podprsenek a třeba pytlíky s kakaem si přivazovaly na podvazkové pásy.
Za druhé světové války musel továrník Zdeněk Koukol spolupracovat s nacisty. V budovách čokoládovny, která stejně neměla dost surovin na vlastní výrobu tradičních pochutin, vznikly továrny na zpracování brambor pro německou armádu. Wehrmacht si ale nechával v Kutné Hoře dělat také speciální trvanlivou čokoládu s pervitinem. S pervitinem se v čokoládě pracovalo už před válkou, ale to se ještě nevědělo o vedlejších účincích. Existovala tehdy i firma, která vyráběla pro ženy v domácnosti pralinky s pervitinem. To ještě byla běžně dostupná látka. Až se ukázalo, že armáda ho spotřebuje velké množství, tak už dostupný nebyl.
Po nástupu komunistů k moci měl Koukol ze spolupráce s nacisty problémy a brzy emigroval. Členové jeho rodiny ještě ve znárodněné továrně pracovali, ale v roce 1958 definitivně výroba čokolády v Kutné Hoře skončila. Místo toho zde vznikaly Avie. Značka měla velmi silné renomé v zahraničí a na export chybělo hodně peněz. Takže pak začali značku Lidka vyrábět znovu, ale v jiných čokoládovnách. Třeba v Praze v Orionce, v Děčíně nebo Velimi. I tak na ní byl kutnohorský znak. Poslední čokolády Lidka se daly koupit v roce 1991.
Po revoluci získala ochrannou známku firma Nestlé. Pak se dostala až na britské Panenské ostrovy. Před několika lety se ji podařilo získat zpátky. Krátce potom Bartošovi obnovili výrobu. Půl roku na to získali bronzovou medaili na Academy Chocolate v Londýně. Nemají samozřejmě tolik zaměstnanců, dělají vlastně všechno ve dvou lidech, dbají na kvalitu.